1 Tesalonickým 2
1 Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.
Yes, friends, you yourselves know that your reception of us was not without result.
2 Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte, ) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.
For, although we had experienced suffering and ill treatment, as you know, at Philippi, we had the courage, by the help of our God, to tell you God’s good news in spite of great opposition.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
Our appeal to you was not based on a delusion, nor was it made from unworthy motives, or with any intention of misleading you.
4 Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.
But, having been found worthy by God to be entrusted with the good news, therefore we tell it; with a view to please, not people, but God who proves our hearts.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
Never at any time, as you know, did we use the language of flattery, or make false professions in order to hide selfish aims. God will bear witness to that.
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
Nor did we seek to win honour from people, whether from you or from others, although, as apostles of Christ, we might have burdened you with our support.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
But we lived among you with the simplicity of a child; we were like a woman nursing her own children.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.
In our strong affection for you, that seemed to us the best way of sharing with you, not only God’s good news, but our lives as well – so dear had you become to us.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
You will not have forgotten, friends, our labour and toil. Night and day we used to work at our trades, so as not be a burden to any of you, while we proclaimed to you God’s good news.
10 Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
You will bear witness, and God also, that our relations with you who believed in Christ were pure, and upright, and beyond reproach.
11 Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,
Indeed, you know that, like a father with his own children, we used to encourage and comfort every one of you, and solemnly plead with you;
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
so that you should make your daily lives worthy of God who is calling you into the glory of his kingdom.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest, ) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.
This, too, is a reason why we, on our part, are continually thanking God – because, in receiving the teaching that you had from us, you accepted it, not as the teaching of humans, but as what it really is – the teaching of God, which is even now doing its work within you who believe in Christ.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.
For you, friends, began to follow the example of the churches of God in Judea which are in union with Jesus Christ; you, in your turn, suffering at the hands of your fellow citizens, in the same way as those churches did at the hands of their people –
15 Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,
who killed both the Lord Jesus and the prophets, and persecuted us also. They do not try to please God, and they are enemies to all humanity,
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.
for they try to prevent us from speaking to the Gentiles with a view to their salvation, and so are always filling up the measure of their iniquity. But the wrath of God has come upon them to the full!
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
As for ourselves, friends, our having been bereaved of you even for a short time – though in body only, and not in spirit – made us all the more eager to see your faces again; and the longing to do so was strong on us.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.
That was why we made up our minds to go and see you – at least I, Paul, did, more than once – but Satan put difficulties in our way.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?
For what hope or joy will be ours, or what crown will we have to boast of, in the presence of our Lord Jesus, at his coming, if it isn’t you?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
You are our pride and our delight!
