Йов 28

1 Наистина има рудница за сребро, И място, гдето злато се плави.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Желязото се взема из земята, И медта се лее от камъка.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Човекът туря край на тъмнината, И издирва до най-далечните места, Камъните в тъмнината и в мрачната сянка.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Далеч то човешко жилище, гдето нозе не стъпват, Той си отваря рудница; Окачени далеч от човеците рудничарите се люлеят.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Колкото за земята, от нея произлиза хлябът? И под нея се разравя като че ли с огън.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 Камъните и са място на сапфир, И златна пръст има в нея.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 Хищна птица не знае тоя път И окото на сокол не го е видяло.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Горделивите зверове не са стъпвали по него; Лъв не е заминавал през него.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 Човекът простира ръката си върху канарите, Превръща планините из корен.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Разсича проломи между скалите; И окото му открива всичко що е скъпоценно

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 И ограничава капането на водите; И скритото изважда на бял свят.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Но мъдростта, где ще се намери? И где е мястото на разума?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Човекът не познава цената й; И тя не се намира в земята на живите,

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Бездната казва: Не е у мене. И морето казва: Не е у мене.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Не може да се придобие със злато; И сребро не може да се претегли в замяна с нея.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Не може да се оцени с офирско злато, Със скъпоценен оникс и сапфир.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Злато и кристал не могат се сравни с нея, Нито може да се размени с вещи от на-чисто злато.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Не ще се спомене корал или кристал за покупката й. Защото цената на мъдростта е по-висока от скъпоценните камъни.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Топаз етиопски не ще се сравни с нея; Не ще се оцени тя с чисто злато.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 От, где прочее, дохожда мъдростта? И где е мястото на разума?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Понеже е скрита от очите на всичките живи, И утаена от въздушните птици.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Гибелта и смъртта казват: С ушите си чухме слух за нея.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Бог разбира пътя й, И Той знае мястото й;

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Понеже Той гледа до земните краища, И вижда под цялото небе,

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 За да претегля тежината на ветровете, И да измерва водите с мярка.

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 Когато направи закон за дъжда, И път за светкавицата на гръма,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Тогава Той я видя и изяви; Утвърди я, да! И я изследва;

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.

28 И каза на човека: Ето, Страх от Господа, туй е мъдрост, И отдалечаване от злото, това е разум.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.